Pomsta bohů, nebo prokletí Shi-chinu?

30. dubna 2016 v 5:27 | Niky |  Moje literární tvorba
Ahojky, dnes tu máte příběh co jsem psala do jedné soutěže na téma: Město. Doufám, že se zalíbí. :) Děkuji všem co si jej přečtou a budu ráda za názor :) S pozdravem vaše Niky :3

Pomsta bohů, nebo prokletí Shi-chinu?

Je nespočet měst známých, vyspělých, nebo chudých. Některé se staly slavnými díky svému průmyslu nebo historii, ale jsou tu i taková, která zůstala zapomenuta. My se podíváme do jednoho takového města s názvem Shi-chin, chcete-li podle místních: Město démonů, prokleté město a další. Má nespočet jmen, ale už téměř nikdo nezná jeho pravé jméno, proto je zbytečné jej hledat na mapě nebo kdekoliv jinde.
Lidé se tomuto místu zdaleka vyhýbají, říkají, že je prokleto bohy a vstupem na sebe uvrháte kletbu. Obyvatelé původního města zmizeli. Někteří říkají, že byli změněni v démony. Ti, co zahlédli pohyb v tomto městě, říkají, že ta bytost, tvor, byl podivných tvarů a barev. Ti, co chtěli zjistit více, nezjistili. Pokud se nevrátili do večera, už je nikdo nikdy neviděl. Ti, co se stihli vrátit, popisují, pouze sutiny, trosky domů. Pokud někdo chtěl uctít památku "ztracených", marně, jejich jména zmizela s prvním východem měsíce. Nikdo dosud nezjistil příčinu. Přestaneme se spekulacemi a přiblížíme se blíže našemu cíli.
My se tam vydáme s mužem jménem Steve a jeho ženou Mery. Mladý pár cestovatelů se zaměřoval na výpravy právě takového typu. Brzo ráno se z nedaleké vesnice vydali do tohohle "prokletého" města. Nalezli trosky domů a stájí. Ale na jedněch troskách se zem pod Mery propadla a ocitla se v temné chodbě. Oba se vydali podél chodby a nalezli dveře do místnosti. Když přišli blíže, nalezli stůl a na židli kostru muže. V ruce držel pero a pod ním se nalézal zřejmě jeho deník. Steve vzal do rukou křehký deník a na jeho přebalu se nacházel nápis: ODE DNE KONCE SHI-CHI a pod ním DENÍK YAO-SA TUWA. Při prohlížení stránek si všimli psaní v latině. Každý den byl pečlivě oddělen. Steve se pustil do čtení první stránky: "Dne 12. Yodaime 1895. Vše začalo dne, kdy lidé zničili sochu nejvyššího boha Yu-Wa-Sama, boha, který nám vdechl život. Jako by nestačilo, že přestali věřit v bohy, ale toto byl vrchol. Obyvatelé sami na sebe seslali hněv bohů. O několik dní později se na místě, kde stála posvátná socha, objevila puklina a začali vyletovat tvorové podivných rozměrů a tvarů. Když zmizeli, všichni byli jiní. Začali se navzájem vraždit. I má žena po příchodu domů se snažila mě zabít. Bohužel jsem měl její krev na svých rukou. Když chtěla zabít naše dítě. Smrt jí i bez mého zásahu byla čitelná v očích, ale nikdy si to neodpustím. Bál jsem se opustit můj dům, z mých přátel byli vrazi a měnili si čísla domů podle svých obětí, jako by to byla hra." V dalších stránkách popisoval hrůzné scény a neutichající bezmoc. Když stíral krev ze rtů svého posledního a zatím žijícího dítěte, plakal a ptal se proč, proč žije jen on? Dítě jen pravilo: "Zůstal jsi jediný věrný bohu, my jej proklínali, ty jsi jediný, kdo věří." Dítě zavřelo oči a zůstal sám ve městě, bylo to vůbec město? Vždyť jsou to jen trosky a hroby blízkých. Po několika měsících se už objevovali jen zohavené bytosti, on sám si připadal jako jeden z nich, krev jeho rodiny nesl na svých rukou, co nemohlo unést srdce. Chtěl utéct, ale nemohl. I přes to vše to byl stále jeho domov, když se o útěk přeci jen snažil, byl vtáhnut zpět. Jediné, co ho udržovalo při smyslech, byl tento deník. Jak šel čas a mysl se přizpůsobila současnému stavu, zjistil, že v noci město ožívá a je z něj úplně "normální" město. Nesoucí se vůně pokrmů z restaurací, obchody s oblečením a LIDÉ! Při bližším zkoumání zjistil, že se mýlil, lidé měli místo rukou klepeta, měli ocasy nebo uši, nevěřil vlastním očím. Teď byl jediný on divný, ale proč stále žije? Jeho otázka byla stále plná otazníků. Pokud se přes den přiblížil člověk a neodešel do tmy, byl pohlcen stíny. Ten křik ho zas nutil k probděným nocím. Když se naplnily jeho dny, již seděl zde dole a pročítal si stránky svého deníku. Pouze připsal: "Můj domov zničila lidská chamtivost a povrchnost. Zatím bylo pouze naše město bohy zničeno, ale jestli lidé nepřestanou se svojí povrchností, budeme příště všichni potrestáni bohy." Na konci stránky byla pouze kaňka a deník skončil s tajemstvím města. Steve a Mery tiše pohlédli na muže: "Chudák, to si nezasloužil, ani toto město ne." povzdychli si. Když vyšli ven, zjistili, že se stmívá. Bohužel světlo světů již nepoznalo pravdu o Shi-chinu. Ani příběh je neodradil od zvědavosti, zůstali tu noc ve městě a jejich tváře již nespatřily světlo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 2. května 2016 v 9:31 | Reagovat

Moc pěkné, docela z toho mrazí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama